Ovoce a třísky

Ovoce a třísky

Nesuďte, abyste nebyli souzeni (Mt 7,1-6)

Jak se vyrovnáváte s kritikou? Co děláte, když dostanete negativní zpětnou vazbu? V podstatě máte dvě možnosti: buď ji přijmete a začnete nad sebou přemýšlet anebo ji odmítnete a pomyslíte si o jejím autorovi barvitá adjektiva. Zásadní roli v kritice a zpětné vazbě hraje vztah – pokud mě má ten člověk rád, dává mi zpětnou vazbu proto, abych se mohl zlepšit.

Jedna z věcí, která je nám přirozená, je vynášení soudů. Je to reakcí na to, když se setkáváme s někým, kdo je jiný než my; někým, kdo dělá věci jinak než my; kdo zastává jiné hodnoty než my. Takového člověka nejprve důkladně pozorujeme, hodnotíme a pak se rozhodujeme, jaký bude s tím člověkem náš vztah.

Nedávno jsem se bavil se svým kamarádem a on říkal, že nejvíc ho posouvá drsná negativní kritika. Tu ale přijímá od svého mentora, který chce, aby se ve svém oboru co nejvíce zlepšil. Pokud taková drsná negativní kritika přichází nevyžádaná, bez kontextu a vztahu, může neskutečně ublížit.

A právě proti slovům, která ubližují, promlouvá ve svém kázání na hoře Ježíš. Dnes se spolu s ním podíváme na ovoce a třísky a na to, jak souvisí s tématem neodsuzování druhých lidí. Ježíš navazuje na téma vztahů v Božím království. Spolu s jeho prvními učedníky se podíváme na tři témata: na soudy a míry; na ovoce a třísky, a nakonec na perly a svině; a ukážeme si, jak souvisí s Ježíšovým velkým tématem hojnější, lepší spravedlnosti, ke které své následovníky volá a svým Duchem je k ní zmocňuje.

Biblický text: Mt 7,1-6 (ČSP)

1Nesuďte, abyste nebyli souzeni. 2 Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno. 3Proč tedy hledíš na třísku v oku svého bratra, ale trámu ve svém oku si nevšímáš? 4 Anebo jak můžeš říkat svému bratru: 'Dovol, ať vyjmu třísku z tvého oka', a hle, ve tvém oku je trám? 5Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak jasně uvidíš, jak vyjmout třísku z oka svého bratra. 6 Nedávejte psům, co je svaté, a neházejte své perly před svině, aby je snad nohama nepošlapaly, neotočily se a neroztrhaly vás.

Toto jsou jedny z nejznámějších výroků Bible: Pobídka „Nesuďte, abyste nebyli souzeni“ souvisí s výzvou nepovyšovat se nad druhé; podobenství o trámu v oku nám otevírá téma ovoce a třísek; a nabádání, abychom neházeli perly sviním souvisí s tím, jak přistupujeme je svému okolí. Co tyto výroky znamenají a jaké jsou souvislosti? Jak se týkají vztahů mezi Ježíšovými následovníky

(1) Soudy a míry

1 Nesuďte, abyste nebyli souzeni. 2Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno.

Slovo soud zaznívá v prvních dvou verších hned pětkrát. Řecké slovo pro souzení (κρίνω) má širokou škálu významů: může znamenat vybírání si, preference, stejně jako posuzování, zvažování; ale i souzení a odsouzení, soudní proces či zajištění toho, že spravedlnosti bude učiněno zadost.[1]Velkým tématem Ježíšova kázání na hoře je hojnější, lepší, vyšší spravedlnost, ke které volá své následovníky. „Jako hojnější a o mnoho přesahující je označeno něco, co vypadá spíše jako nedostatek: nevynášení soudů.“[2]Pro nás je totiž slovo spravedlnost bývá spojováno s myšlenkou soudu a odsouzení.

Spravedlnost pro nás znamená soudit – možná neúplatně, nestranně, nepokřiveně a kdovíjak ještě, ale tím už to nenapravíme. Někde v základech našeho myšlení je, že spravedlivý se vyznačuje tím, že soudí a moralizuje. … Toto pojetí spravedlnosti měli bohužel už farizeové. Domnívali se, že čím více se pohoršují nad nespravedlností těch okolo, čím více tepou neřády a nepořádky kolem sebe, tím více jsou sami spravedliví; protože o to přece jde: vynášet soudy.[3]

Ježíšova slova míří jinam. Ježíš neříká vzdejte se souzení nadobro, ale vzdejte se takového souzení, které ubližuje bližnímu; takové jednání nemá v Božím království místo. Vzdejte se definitivních ortelů nad něčím životem; ty přenechte Bohu. Nikdy ale nerezignujte na souzení a posuzování situací: „Všechno však zkoušejte; co je dobré, to pevně držte, a všeho, co vypadá zle, se vystříhejte.“[4]

Ježíš mluví proti soudu bez lásky, který vede k ubíjení druhého člověka. „Náš text se má vztahovat především na každodenní život, na ukvapené soudy o lidech, na "hanlivé poznámky, mluvení za zády a odsuzování". Proti tomu stojí láska a odpuštění bratrům a sestrám.“[5]

„Ježíši nejde o to, aby nás v Božím království odsoudili, nýbrž aby chránil před naším odsudkem bližní, kteří se nám ve slabé chvíli připletli do cesty a my si upřímně připadáme lepší než oni.“[6] Nejsme. Nejčastěji totiž proti druhým kromě odlišností máme právě ty věci, ve kterých se vidíme sami. Staré židovské pořekadlo praví, že když na někoho ukážete prstem, nesmíte zapomenout, že tím zároveň třemi prsty ukazujete na sebe.

Tento týden jsem poslouchal podcast s jedním business leaderem, který krásně ukázal na generační rozdíly mezi lidmi na tom, podle čeho se rozhodují: Rozhodovací osa generace X je potřeba: pokud se to potřeba, pokud se to musí udělat, udělám to. Rozhodovací osa generace Y (milleniálů) je baví – nebaví: pokud mě to bude bavit, udělám to. Rozhodovací osa generace Z je bojím – nebojím.Když jsem to slyšel, pomohlo mi to dívat se na druhé s větší láskou.

V Lukášově evangeliu je Ježíšův výrok trochu rozvinutější a ukazuje na nesouzení z perspektivy setby a žně: „Nesuďte, a zajisté nebudete souzeni. Neodsuzujte, a zajisté nebudete odsouzeni. Promíjejte, a bude vám prominuto. Dávejte, a bude vám dáno; dobrou míru, natlačenou, natřesenou, překypující vám dají do klína. Neboť jakou měrou měříte, takovou vám bude naměřeno.“[7]

To, jak se na druhé díváme se projeví na tom, co do nich zasíváme. Zasívejte do druhých lásku a sklidíte přízeň; zasívejte soud a sklidíte pohrdání a odpor. Zasívejte štědrost a sklidíte hezčí vztahy, než když budete zasívat odměřenost…

Slovesa o výsledku soudu a míry jsou v pasivní formě (budete souzeni; bude vám naměřeno). To v Bibli častokrát odkazuje k Boží činnosti – budete Bohem souzeni; bude vám Bohem naměřeno.

Když jsme u toho měření a odměřování, musím přiznat, že od dětství mám nejraději italskou zmrzlinu – dnes řeknu, že kvůli chuti, ale dříve to bylo především kvůli něčemu jinému. Rozdíl mezi českou a italskou zmrzlinou je v tom, jakým nástrojem a jakým způsobem ji servírují. Český způsob měří na kopečky, má na to speciální naběračku, kterou zmrzlinář skrouhne o hranu gastro nádoby, aby náhodou nedal víc. Italská zmrzlina se nabírá lopatkou, dokud z kornoutu nepadá…

Nástroj, jakým nabíráme zmrzlinu určuje náš vztah k druhému člověku. Buď přistupujeme k druhému s naběračkou a soudíme, jsme skoupí a vidíme v druhém problémy a ohrožení; někoho s kým máme v zájmu našeho duchovního bezpečí omezit kontakt na nezbytné minimum. Nebo k němu přicházíme s lopatkou a vidíme člověka, na kterého se díváme s láskou, ke které nás Ježíš volá.

(2) Ovoce a třísky

3 Proč tedy hledíš na třísku v oku svého bratra, ale trámu ve svém oku si nevšímáš? 4 Anebo jak můžeš říkat svému bratru: 'Dovol, ať vyjmu třísku z tvého oka', a hle, ve tvém oku je trám? 5 Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak jasně uvidíš, jak vyjmout třísku z oka svého bratra.

Ježíš pokračuje podobenstvím z reálií svého tesařského řemesla[8]o třísce a trámu, se kterými měl jistě celou řadu zkušeností. Tříska, řecky κάρφος, může znamenat také snítko trávy, zrnko prachu, pilinu, šponu, nebo i něco maličkého, co vám spadlo do poháru vína.[9]Zkrátka něco maličkého, co nám může znepříjemnit život.

Jednou jsem procházel kolem stavby a něco mi spadlo do oka. Bolelo to, oko mi slzelo a já na něj neviděl. Musel jsem jej mít zavřené až do návštěvy očního lékaře, který mi to pomohl odstranit. Podobně Ježíš naráží na to, že zrnko prachu nebo pilinu v oku druhého člověka nejspíš neuvidíte; uvidíte ale jeho efekty: ten člověk bude tancovat, nadávat, slzet a zavírat postižené oko.

Mít v oku trám je samozřejmě hyperbola, ale trefná. Představa, že provádíte oční operaci a sami máte trám v oku je komická. Klíčové slovo pro toto podobenství je hledět (proč hledíš na třísku v oku svého bratra…). Hledět (řec. βλέπω) znamená soustředěnou aktivitu, soustředěný zájem, aktivní pozorování. „Původní význam doslovného vidění oka byl rozšířen na intuitivní, kognitivní, a kritickou úroveň ve smyslu "nahlédnout do hloubky, prohlédnout, uvědomit si podstatu".“[10]

Oproti tomu trám zůstává nepovšimnut, nepostřehnut. „Dotyčný bratr … nenabízí ošetření zraněného oka, nýbrž zlepšení výhledu. Nabízí nám, že prohlédneme. Snaží se, abychom prohlédli (prozřeli) a viděli stejně jako on. … Je možné, že mi v nezaujatém výhledu brání předsudky jako trám – a stejně jsem ochoten snaživě korigovat drobné nepřesnosti v pohledu svého bližního.“[11]

[To podobenství je] zacíleno ještě konkrétněji: člověk nevidí to, čím vidí. Nevidí si na svoje vlastní oko. Nemám nezávislou kontrolu svého vidění – a co když vidím špatně? Odsoudím někoho jako černou ovci – a co když se ukáže, že jsem barvoslepý a ta ovce je zelená jako pistáciové oříšky?! Jak mohu někomu mluvit do jeho vidění světa, když nemám kontrolu, zda to moje vidění je správné?[12]

Rád bych ještě zmínil možnou slovní hříčku slov tříska a ovoce: Tříska z tohoto podobenství se řecky řekne κάρφος; ovoce se řekne καρπός. Na co se díváme? Na co hledíme? Co tak usilovně v životech druhých hledáme? To, na co se tak usilovně díváme, nač hledíme, se stává ukazatelem našeho vztahu k lidem: Hledíte spíš na třísky (chyby v životě) druhých nebo se soustředíte na ovoce Ducha?

Třísky jsou důsledkem hříchu, ovoce je důsledkem toho, že vírou necháváme působit Ducha svatého v našich životech, aby je proměňoval. Vidět třísky je nám přirozené a častokrát to vede k odsuzování, odporu a držení si odstupu. Vidět ovoce vyžaduje oči víry, které nám Ježíš dává. Vidět třísky znamená soustředit se na minulost; vidět ovoce znamená soustředit se na budoucnost.

Abychom viděli ovoce, potřebujeme prorocký vhled. To jsou oči víry, které vidí v druhém potenciál a budoucnost, které Bůh může a chce probudit k životu. Potřebujeme duchovní zrak k tomu, abychom druhé neplísnili za jejich třísky, ale abychom v nich mohli vidět ovoce, které teprve vyroste. Navíc, oč více budující je zasévání Boží budoucnosti do životů lidí než připomínání jejich selhání?

Ve svých modlitbách prosím Boha, aby mi dal duchovní zrak. Aby mi dal prorocký vhled a slovo. Abych se nedíval na to, co je vidět, ale na to, co mezi námi Bůh teprve bude tvořit. Prosím za prorocké slovo, které povzbudí vašeho ducha k víře. Když se rozhlédnu kolem sebe, vidím Boží muže a ženy, kteří jsou světlem světu. Vidím Boží milované děti, které jsou svou vírou inspirují druhé a proměňují společnost. Vidím budoucnost církve. Můžete se toho stranit, že to nejste vy; ale také to můžete vírou přijmout a nechat Ježíše, ať vás do této podoby formuje.

(3) Perly a svině

6 Nedávejte psům, co je svaté, a neházejte své perly před svině, aby je snad nohama nepošlapaly, neotočily se a neroztrhaly vás.

Jelikož poslední část našeho textu začíná negativně, dovolím si také uvést ten text slovem ne: Ne, opravdu to není pobídka k tomu, abychom rozlišovali, kdo je pes a kdo je svině. Přestože takové pokusy v církvi v minulosti byly.[13]

Co tedy tato slova znamenají? Je to další metafora, která bere za příklad extrémní situace. V tehdejší společnosti byla synonyma pro nečistá zvířata právě pes a prase. Psi nebyli domácími mazlíčky, ale volně se potulujícími zvířaty, která nebyla v oblibě. Byli považováni za nečisté, protože ohryzávali kosti z chrámu (na kterých byly zbytky obětovaného masa). Podobně prasata nebyla ani chovnými zvířaty mezi Židy. „Žádný Žid by nechoval prasata. Nečisté prase, o němž se rabínské texty ani nezmiňují, je ztělesněním toho, co je odporné. Naproti tomu perly jsou tím nejdražším, co si lze představit.“[14]

Lépe si můžeme představit zvířecí účastníky jako smečky tohoto podobenství jako smečku vlků a hejno divokých prasat. Ta, když potkáme, také se snažíme co nejrychleji zmizet.

Ježíšova závěrečná slova staví do protikladu vzácné (svaté a perly) a nečisté (psy a prasata). Jako jeho následovníci máme poslání nést vzácné poklady Božího království (rozumějte evangelium) celému světu. Zároveň nás ale varuje, že ne vždy a všude bude tato zpráva přijata s jásáním.

Ne vždy se dá každý oslovit. „Někdy se lidé dokáží chovat jako psi a svině; to ovšem neznamená, že by to bylo jejich [rozsudkem napořád, trvalým stavem]. Jinde a jindy třeba oslovitelní budou. Neházet perly sviním v kontextu Kázání na hoře znamená rozeznat adekvátní situaci.“[15]

Co k tomu říct na závěr? „Tam, kde je láska, může být pouze zájem, nikoli kritický duch“[16]Jako své učedníky nás Ježíš staví před výzvu neodsuzovat druhé lidi, ale naopak zajímat se o ně. Nechoďme za nimi jako samozvaní strážci pořádků s naběračkou; pojďme k nim s laskavostí a lopatkou.

Denně jsme vystaveni pokušení stát se samozvanými očními chirurgy, když vidíme i ta nejnepatrnější zrnka prachu v očích svých bližních. Když na ně ale tak usilovně hledíme, hledejme na jejich životech raději ovoce než na třísky, přinese to více nám i jim.

A konečně, i když naše poklady odmítnou, neznamená to jejich ortel. Ten přenechávám Bohu. A také jej prosím za to, abych poznal vhodné situace, ve kterých bych se mohl podělit o vzácné poklady evangelia, které jsem při své cestě za Ježíšem našel.

Ježíš nás k lásce k bližnímu nejen volá, ale sám tou láskou je. Sám nás v ní předchází. Uschopňuje a zmocňuje nás k ní. Necháme se i my oslovit, poznamenat a proměnit? Pojďme za ním! Amen.

[1] Srov. BDAG, κρίνω, s. 567-569. [2]Mrázek, Jiří. Evangelium podle Matouše (ČEK), s. 105. [3] Mrázek, Jiří. Evangelium podle Matouše (ČEK), s. 105. [4] 1Te 5,21-22 (ČSP). [5] Luz, Ulrich; Koester, H (ed.). Matthew 1-7 (Hermeneia), s. 354. [6]Mrázek, Jiří. Evangelium podle Matouše (ČEK), s. 106. [7] L 6,37-38 (ČSP). [8] Srov. ESV Study Bible, pozn. Mt 7,3-5. [9] Srov. BDAG, κάρφος, s. 510-511. [10]Srov. EDNT, βλέπω, s. I:222. [11]Mrázek, Jiří. Evangelium podle Matouše (ČEK), s. 106. [12]Ibid., s. 107. [13]Srov. Luz, Ulrich; Koester, H (ed.). Matthew 1-7 (Hermeneia), s. 354-356. [14] Luz, Ulrich; Koester, H (ed.). Matthew 1-7 (Hermeneia), s. 354. [15]Mrázek, Jiří. Evangelium podle Matouše (ČEK), s. 109. [16]Osborne, Grant R. Matthew (ZECNT), s. 263.