Dva skryté symboly (polibek a skýva chleba)

Když se stane nějaká velká a významná událost, lidé to hned zaregistrují, informují o tom média, objeví se to na sociálních sítích… A je jedno zda se jedná o něco dobrého nebo špatného.

Někteří lidé mají přirozenou tendenci dělat dobré věci tak, aby si toho všimli druzí. Pokud ale uděláme něco špatného, jsme rádi, když si toho nikdo nevšimne.

Obvykle se má za to, že projevy laskavosti jsou známkou dobrého srdce člověka. Někdy však může jen zakrývat vnitřní bídu a hřích. Spolehlivě to rozpozná jen Bůh, který zná lidská srdce.

Jidáš

Všichni znáte příběh o Ježíšově zatčení v Getsemanské zahradě, kdy Jidáš přišel k Ježíši a políbil ho:

Mark 14:43–46 ČSP

43 A hned, když ještě mluvil, přichází Juda, jeden z Dvanácti, a s ním zástup od velekněží, učitelů Zákona a starších, s meči a holemi. 44 Ten, který ho zrazoval, měl s nimi domluvené znamení: „Koho políbím, ten to je. Zmocněte se ho a bezpečně odveďte!“45 Když přišel, hned k němu přistoupil a řekl: „Rabbi!“ A vroucně ho políbil. 46 Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho.

Proč to udělal? Běžný pozorovatel by si myslel, že to je projev jeho hlubokého přátelství s Ježíšem. Ve skutečnosti dal tím vojákům znamení, kdo je Ježíš.

Nestačilo ukázat rukou? Nevíme, proč se Jidáš rozhodl zradit polibkem. Jidáš byl svědkem, kdy Ježíš nejednou zmizel lidem, kteří se ho už dříve snažili chytit a soudit, nebo dokonce zabít. Možná si myslel, že když Ježíše přátelsky políbí, nebude mít podezření a zatknutí se konečně podaří.

V každém případě byl tento polibek znamením zrady, jakkoli jindy by mohl být znamením nejlepšího přátelství.

Luke 22:47–48 ČSP

47 Když ještě mluvil, hle, přicházel zástup, a ten, který se jmenoval Juda, jeden ze Dvanácti, šel před nimi a přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil. 48 Ježíš mu řekl: „Judo, polibkem zrazuješ Syna člověka?“

Jidáš udělal něco, co viděli všichni, co vypadalo sympaticky a přátelsky. Ve skutečnosti to byla zrada.

Ježíš

Pojďme se podívat, co se odehrálo o několik hodin dříve:

John 13:14–31 ČEP

14 Jestliže tedy já, Pán a Mistr, jsem vám umyl nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývat. 15 Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já. 16 Amen, amen, pravím vám, sluha není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal. 17 Když to víte, blaze vám, jestliže to také činíte. 18 Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil. Ale má se naplnit slovo Písma: ‚Ten, který se mnou jí chléb, zvedl proti mně patu.‘ 19 Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to. 20 Amen, amen, pravím vám, kdo přijímá toho, koho pošlu, mne přijímá. A kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.“ 21 Když to Ježíš řekl, v hlubokém zármutku dosvědčil: „Amen, amen, pravím vám, jeden z vás mě zradí.“ 22 Učedníci se dívali jeden na druhého v nejistotě, o kom to mluví. 23 Jeden z učedníků, kterého Ježíš miloval, byl u stolu po jeho boku. 24 Na toho se Šimon obrátil a řekl: „Zeptej se, o kom to mluví!“ 25 Ten učedník se naklonil těsně k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kdo to je?“ 26 Ježíš odpověděl: „Je to ten, pro koho omočím tuto skývu chleba a podám mu ji.“ Omočil tedy skývu, vzal ji a dal Jidášovi Iškariotskému, synu Šimonovu. 27 Tehdy, po té skývě, vstoupil do něho satan. Ježíš mu řekl: „Co chceš učinit, učiň hned!“ 28 Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl. 29 Protože měl Jidáš u sebe pokladnici, domnívali se někteří, že ho poslal nakoupit, co potřebují na svátky, nebo dát něco chudým. 30 Jidáš přijal skývu, a hned vyšel ven. Byla noc. 31 Když Jidáš vyšel ven, Ježíš řekl: „Nyní byl oslaven Syn člověka a Bůh byl oslaven v něm;

Je něco, co vás v tomto příběhu udivuje?

v. 28 Nikdo u stolu nepochopil, proč mu to řekl…

Přitom Ježíš to možná udělal takto, aby to učedníci později pochopili, protože to sám tak říká:

v. 19 Říkám vám to již nyní předem, abyste potom, až se to stane, uvěřili, že já jsem to.

Není to jediný příklad z evangelií, kde Ježíše vidíme jako taktní a citlivou osobu, která neshodí toho, kdo něco nepochopil, nebo kdo se proti němu postavil.

Ježíš jedná s Jidášem do poslední chvíle tak, že ho před ostatními učedníky neshodí, přestože ho vlastně prozradí. Ale v té chvíli si to nikdo neuvědomuje.

Nejdříve řekne, že zrádce je jeden z nich (aby později uvěřili, že Ježíš toto věděl předem). Pak se k Ježíši nenápadně („těsně“ - v.24) nakloní učedník Jan s dotazem , kdo bude ten zrádce. A Ježíš mu řekne,: „Ten, komu podám namočený chléb.“

Na otázku, kdo je ten zrádce, Ježíš řekne a udělá něco, co nikdo v té chvíli nepochopil, ale zároveň budou v budoucnu schopni si tu událost zpětně analyzovat a přesně na ni vzpomenout.

Ježíš Jidáše v této kritické chvíli neshodil před druhými. Proč? Nevíme. Ale pokud by si to Jidáš později na poslední chvíli rozmyslel a vrátil se zpět ke stolu, mohl by se posadit, jako by se nic nestalo, a mohl by pokračovat ve večeři. Protože všichni by si mysleli, že pouze odešel nakoupit pro chudé a zase se vrátil k večeři.

Co nám to říká o Ježíši?

Ježíš neshazuje druhé ani v té pro něj nejtěžší chvíli. Přitom stačilo jasně říct, kdo je zrádce. Ale Ježíš dává Jidášovi šanci až do poslední chvíle. Nezneužívá toho, že ví předem něco o člověkovi, kterého se ten problém týká.

Jidáš Ježíše zradil a odhalil před nepřáteli polibkem, Ježíš svého zrádce podržel a skryl před ostatními učedníky.

Které jednání je vám v životě a ve vašem jednání bližší a přirozenější:

Ježíšovo - který přikryje hřích druhých, aby jim dal ještě příležitost?

Jidášovo - který veřejně označí druhé, jen aby všichni věděli, kdo je dotyčný(á) zač?

Aby bylo jasno: Ježíš není benevolentní k hříchu. Ale umožnil, aby měl Jidáš možnost vrátit se zpět, pokud bude chtít. Až do poslední hodiny dal Jidášovi šanci.

My dnes a tady...

Ježíš svými slovy a činy představil Boha. Ukázal, jak Bůh s námi jedná a smýšlí o nás, a to i tehdy, když hřešíte a stavíte se proti němu.

Dá vám šanci až do poslední chvíle,

nezneužije toho, že předem zná konec vašeho příběhu,

jedná s vámi ohleduplně a citlivě,

je na vaší straně.

Zároveň vyzval své následovníky, abychom jej následovali v jeho činech. A to znamená i učit se jednat s hříšníky způsobem, jakým jednal s nimi on. Nechat se inspirovat jeho jednáním. Jednat stejně, podobně.

John 13:15 ČEP

15 Dal jsem vám příklad, abyste i vy jednali, jako jsem jednal já.

Tato slova řekl Ježíš po umývání nohou. A hned poté naznačil, kdo ho zradí. Řekl to přitom laskavě a taktně. A když hned na to Jidáš odchází (v. 30), Ježíš řekl:

John 13:34–35 ČSP

34 Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako já miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali. 35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“

Následovat Ježíše na cestě k Bohu znamená učit se od něj, jak se pravá láska vůči druhým projevuje.

Ježíš hřích netoleruje, ale jedná s hříšníkem s láskou a taktně až do konce.

VP dnes na tomto místě

Dnes budeme přijímat chléb a víno na připomínku Ježíšovi smrti. Jsme tu společně shromážděni, podobně jako tenkrát při poslední večeři všech 12 učedníků. V blízkosti Ježíše jedli chléb a poli víno. Nikdo nic netušil o tom druhém, jen Ježíš věděl, co je v srdci každého z nich.

Když dnes budeš přijímat chléb a víno, jen ty a Ježíš víš, co se skrývá ve tvém srdci. Nikdo jiný.

Přijetím chleba a vína můžeš Ježíši vyjádřit lásku anebo ho můžeš zrazovat. Jen ty a Ježíš ví, jak to bude. Ježíš je však tím, kdo ti do poslední chvíle dá příležitost přehodnotit cokoliv, co se stalo nebo co se odehrává i teď ve tvém srdci. Můžeš na Ježíšovu lásku stále reagovat.

Dovolme Ježíši, aby nás jeho láska posunula ještě blíž k němu.

Amen