Rorzjimání

Jan 11:25-27

Milost vám bratři a sestry z Biblické církve Praha a všichni posluchači, kteří právě posloucháte můj hlas.

Doufám, že se máte dobře, jste plni Božího pokoje v tento čas zkoušek a nestrádáte v ničem.

Dnes je velikonočního pondělí, svátek, během kterého si, podle tradice, připomínáme vzkříšení Pána Ježíše Krista.

Pro tuto příležitost, a abych vás povzbudil, jsem si připravil krátké rozjímaní nad slovy z evangelia podle Jana, z 11. kapitoly, kde se zaměříme primárně na verše 25 - 27.

Abychom však pochopili kontext, přečteme si nejprve prvních 27 veršů.

Nebudeme dále otálet a jdeme rovnou číst. Budu číst ze Studijního překladu...

Bible: Český Studijní Překlad Kapitola 11

Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. 2 Byla to ta Marie, která Pána pomazala vonným olejem a jeho nohy vytřela svými vlasy; její bratr Lazar byl nemocen. 3 Sestry mu poslaly vzkaz: „Pane, hle, ten, kterého máš rád, je nemocen.“ 4 Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Tato nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby Boží Syn byl skrze ni oslaven.“ 5 Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara. 6 Když uslyšel, že je Lazar nemocen, zůstal ještě dva dny na místě, kde byl. 7 Až potom řekl učedníkům: „Pojďme opět do Judska.“ 8 Učedníci mu řekli: „Rabbi, teď tě Židé chtěli ukamenovat, a zase tam chceš jít?“ 9 Ježíš odpověděl: „Což nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa. 10 Kdo však chodí v noci, klopýtá, poněvadž v něm není světlo.“ 11 To pověděl a potom jim řekl: „Náš přítel Lazar usnul; ale jdu, abych ho probudil.“ 12 Učedníci mu řekli: „Pane, spí-li, bude v pořádku.“ 13 Ježíš však mluvil o jeho smrti, zatímco oni si mysleli, že mluví o přirozeném spánku. 14 Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar zemřel. 15 A kvůli vám se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Pojďme k němu.“ 16 Tomáš, řečený Didymos, řekl svým spoluučedníkům: „Pojďme i my, ať spolu s ním zemřeme!“

Ježíš je vzkříšení i život

17 Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je již čtyři dny v hrobě. 18 Betanie byla blízko Jeruzaléma, vzdálena asi patnáct stadií. 19 Mnozí z Židů přišli k Martě a Marii, aby je potěšili ve smutku pro [jejich] bratra. 20 Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, vyšla mu vstříc; Marie seděla v domě. 21 Marta Ježíšovi řekla: „Pane, kdybys byl zde, můj bratr by nezemřel. 22 [Ale] i nyní vím, že o cokoli bys Boha požádal, Bůh ti to dá.“ 23 Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ 24 Marta mu řekla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ 25 Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. 26 A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost. Věříš tomu?“ 27 Řekla mu: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijítt3 na svět.“

Přátelé,

v evangeliu podle Jana nacházíme mnoho výroků Pána Ježíše, která začínají slovy: „Já jsem...“

V 6. kapitole čteme: „Já jsem ten chléb života. Kdo přichází ke mně, jistě nebude hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“

V 8. kapitole dále: „Já jsem světlo světa. Kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“

V 10. kapitole hovoří Pán Ježíš a ztotožňuje se s dvěřmi do ovčince. Říká zde: „Amen, amen, pravím vám, já jsem dveře pro ovce. Všichni, kteří přišli přede mnou, jsou zloději a lupiči, ale ovce je neposlechly.“ O kus dále pak čteme: „Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř pokládá svou duši za ovce.“

Ve 14. kapitole pak čteme slova, která jsou kámenem úrazu pro dnešní relativistickou a inkluzivní společnost. Pán Ježíš zde o sobě říká: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. “

A nakonec, v 15 kapitole, říká Pán Ježíš, že On je tou pravou vinnou révou a vyzývá nás, abychom v Něm zůstávali. Říká: „Já jsem ta pravá vinná réva a můj Otec je hospodář. Každou ratolest ve mně, která nenese ovoce, odstraňuje, a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.“

To činí spolu s naším textem z 11. kapitoly dohromady 7 výroků (sedmička je v Bibli symbolem dokonalosti ve smyslu plnosti).

A tyto výroky mají jedno společné: Ukazují na Pána Ježíše Krista.

A tak v našem textu čteme tento výrok: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost.“

Mají však ještě jednu věc společnou: Jsou metaforickým zosobněním jinak zdánlivě neosobních skutečností. Chléb není osoba, dvěře nejsou osobou, cesta není osoba, atd. Pán Ježíš ale zosobňuje tyto skutečnosti a používá je, aby ukázal na sebe.

Pán Ježíš chtěl ukázat na sebe i v případě vzkříšení Lazara, a proto čteme ve 4. verši tato slova: „Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Tato nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby Boží Syn byl skrze ni oslaven.“

Povšimněme si této skutečnosti: Pán Ježíš záměrně vyčkával, dokud Lazar neumře, aby mohl být oslaven. Píše se zde dále, že miloval Martu a její sestru i Lazara.

Zamysleme se krátce nad tím, co to znamená. Z pohledu dnešní světa nejde o lásku, pokud lékař může pomoci uzdravit, ale neudělá to. Ledaže by chtěl docílit vyššího cíle.

A to je i náš případ: Pán Ježíš chtěl ukázat na sebe. Chtěl ukázat, že On je vzkříšení a život, a že má moc nad smrtí, a proto vyčkával.

Učedníci ovšem, tak jako mnohokrát předtím, nerozuměli Pánovým slovům, když jím říkal, že Lazar spí. Mysleli si, že hovoří o přirozeném spánku, a tak jim Pán ve 14. verši udpovídá: „Tehdy jim Ježíš řekl otevřeně: „Lazar zemřel. A kvůli vám se raduji, že jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Pojďme k němu.“

Vidíme tedy jasně podruhé, že Pán Ježíš, pro daleko větší cíl, a totiž: aby ukázal na sebe, dopoustil dočasné utrpení Lazara.

Četli jsme ve 4. verši, že to dělá proto, aby byl oslaven, a čteme v 15. verši, že to dělá s radostí kvůli svým učedníkům.

Zde spatřujeme nádhernou harmonii mezi Božím oslavením sebe sama a naším blahobytem. Podstatou je toto: Kristus je nade vším a jedině v Něm je život.

Tento text nás vede k Němu, abychom v Něm hledali veškerý svůj úděl.

Marta poté, co přivítala Pána, a Ježíš jí ujistil, že její bratr vstane, odpověděla tak, jak byla naučena od židovských učitelů Písma: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“

Ač je pravda, že v poslední den bude vzkříšení z mrtvých, chtěl jí Pán ukázat, aby o vzkříšení nepřemýšlela mimo Něj. Chtěl jí ukázat, že každý, kdo věří v Něj, bude vzkříšen k životu věčnému.

Odpověděl jí tedy: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost.“

A pak se jí zeptal: „Věříš tomu?“ A Boží Slovo se vás ptá rovněž: „Věříte tomu, přátelé?“

Je-li naše odpověď v souladu s vyznáním Marty, pak jsme blahoslavenní!

Marta odpověděla: „Ano, Pane, já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“

A tak se podívejme na našeho Pána, který dopustil dočasné utrpení Lazara, aby mohl ukázat na sebe, protože On je pro nás vzkříšením a Źivotem věčným.

On je těmi dvěřmi, skrze které vcházíme do Království slávy. On je tou Pravdou, na které musíme stát, On je tou cestou, po které musíme jít, On je tím chlebem, který musíme jíst, On je tou vinnou révou, ve které musíme zůstávat. On je tím světlem, které musíme následovat. On je tím Beránkem Božím, který snímá hříchy světa.

On na sebe vzal naše viny a zaplatil cenu, kterou my nemůžeme nikdy splatit. Na kříži za nás prolil krev, a po 3 dnech byl vzkříšen z mrtvých!

A každý, kdo v něho uvěří, bude mít život věčný!

Přátelelé, bratři a sestry, aplikujme tento text do našich životů a dívejme se na současnou zkoušku jako na příležitost, abychom také mohli ukázat na Pána Ježíše Krista.

Ač se nemůžeme scházet, přípomeňme si, že i Pavel nebyl s mnohými sbory přítomen fyzicky, duchem však ano. A snažme se v našich životech, v těchto zlých časech, ukazovat na ten nejvyšší možný cíl: Na Pána Ježíše Krista!

Amen.