Untitled Sermon (5)

Zalm 2 biblicka

“Proč se bouří národy, proč lidé přemítají o prázdných věcech? Srocují se králové světa a mocnáři se spolu radí proti Hospodinu a proti jeho pomazanému. Zpřetrhejme jejich pouta, odvrhněme jejich provazy. Ten, jenž trůní na nebesích, se směje. Panovník se jim vysmívá. Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je vyděsí. Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře. Přednesu Hospodinovo ustanovení. Řekl mi: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil. Požádej mě a dám ti národy do dědictví. Tvým vlastnictvím budou i končiny země. Roztlučeš je železnou holí a jako hliněnou nádobu je roztříštíš. Nuže, králové, jednejte rozumně! Soudcové země, dejte si poradit! Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním! Líbejte syna, ať se nerozhněvá. Jinak zahynete na cestě, jestliže jen málo vzplane jeho hněv. Blahoslavení jsou všichni, kdo v něm hledají útočiště.”

CEP: “1Proč se pronárody bouří, proč národy kují marné plány ?2Srocují se králové země, vládcové se spolu umlouvají proti Hospodinu a pomazanému jeho:3„Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme.“4Ten, jenž trůní v nebesích, se směje, Panovníkovi jsou k smíchu.5Jednou k nim promluví v hněvu, ve svém rozlícení je naplní děsem:6„Já jsem ustanovil svého krále na Sijónu, na své svaté hoře!“7Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.8Požádej, a národy ti předám do dědictví, v trvalé vlastnictví i dálavy země.9Rozdrtíš je železnou holí, rozbiješ je jak nádobu z hlíny.“10Nuže, králové, mějte rozum, dejte na výstrahu, soudcové země!11Služte Hospodinu s bázní a jásejte s chvěním.12Líbejte syna, ať se nerozhněvá, ať na cestě nezhynete, jestliže jen málo vzplane hněvem. Blaze všem, kteří se k němu utíkají!”

1. Národy se bouří (verš 1 - 3)

A. Univerzální lidská revolta vůči Bohu (verš 1)

„Rozsudek nad jedním proviněním přinesl odsouzení, kdežto dar milosti z mnohých provinění vedl k ospravedlnění.“ (Řím. 5:16).

„Proto jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili (Řím. 5:12),“

„Neboť hle, tvoji nepřátelé běsní a ti, kdo tě nenávidí, zvedají hlavu!“ (Žalmy 83:2).

V 65. Žalmu čteme: „Tišíš hukot moří, hukot jeho vln, stejně jako halas národů.“ V 93. Žalmu obdobně spatřujeme vyvýšenost Hospodina nad pozvedajícími se hlasy vod: „Pozdvihly proudy, Hospodine, pozdvihly proudy svůj hlas, zvedají proudy své vlnobití! Nad majestátný hukot mnohých vod, nad mořský příboj je majestátný Hospodin na výšině.“ (Žalmy 93:3-4).

Je tedy zcela iracionální! Slovy proroka Abakuka můžeme s podivem konstatovat: „Hle, což to není od Hospodina zástupů: Národy se namáhají pro oheň a lidé se zbytečně unavují?“ (Abk. 2:13). V příslovích pak čteme: „Hospodin všechno udělal pro svůj účel, i ničemu pro zlý den.“ (Přísloví 16:4).

B. Lidské spiknutí vůči Bohu (verš 2)

„Když to uslyšeli, jednomyslně pozdvihli hlas k Bohu a řekli: „Panovníku, ty, který jsi učinil nebe i zemi i moře a vše, co je v nich, ty jsi skrze Ducha Svatého ústy svého služebníka, našeho otce Davida, řekl: ‚Proč zuří národy a lidé zamýšlejí marné věci? Králové země se postavili a vládcové se shromáždili společně proti Pánu a proti jeho Kristu.‘ V tomto městě se opravdu sešli Herodes a Pontius Pilát spolu s národy i s lidem Izraele proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal, aby učinili, co tvá ruka a tvůj úradek předem určily, že se má stát.“ (Skutky 4:25-28).

C. Lidská touha po svobodě od Boha (verš 3)

“Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže.” (Římanům 8:7).

Pak ale přišel na scénu ďábel v podobě hada a vnuknul Evě myšlenku: „Opravdu Bůh řekl: Nejezte ze žádného stromu v zahradě?“ (

Genesis 3:1

) Tím zpochybnil Boží autoritu a způsobil, aby Eva hledala výklad světa jinde než ve světle Božího zjevení.

2. Bůh odpovídá (verše 4 - 6).

A. Bůh se vysmívá

„Nic není učiněno mimo Boží vůli, dokonce ani to, co je proti Jeho vůli. Protože by to nebylo učiněno, kdyby to nedovolil, a přesto to dovoluje (nikoliv s neochotou, ale ochotně). Rovněž není pravda, neboť je dobrý, že dovoluje zlo, aniž by, neboť je i všemocný, neučinil vzejít dobru ze zla.“

Něco takového Písmo neučí. Pavel píše v listu Efezským: „V něm jsme se stali i dědici, když jsme byli předurčeni podle předsevzetí toho, který působí všechno podle rady své vůle.“ (Efezským 1:11). Ve 115. Žalmu čteme: „Proč mají pohanské národy říkat: Nuže, kdepak je ten jejich Bůh? Náš Bůh je v nebesích. Činí vše, co si přeje.“ (Žalmy 115:2-3). V knize Pláč dále: „Je někdo, kdo řekl a stalo se, když to Panovník nepřikázal?“ (Pláč 3:37).

Vzpoměňme si, co říká Pavel o našem Králi v listu Kolosským: „neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority; všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.“ (Kol. 1:16).

A aby to nebylo málo, připomeňme si ještě slavné verše z proroka Izaiáše: „Od počátku oznamuji budoucnost a od dávnověku, co se ještě nestalo. Říkám: Můj plán se naplní a každé své přání vykonám.“ (Izaiáš 46:10).

B. Zaslíbení Božího soudu

Jeden z důvodů, proč Bůh nesoudí v tuto chvíli v plnosti, je i zjevení Jeho dobroty. V listě Římanům čteme: „Máš za to, člověče, který soudíš ty, kdo takové věci dělají, a sám činíš totéž, že unikneš Božímu soudu? Nebo pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a trpělivosti, a nevíš, že Boží dobrota tě vede k pokání?“ (Řím. 2:4-5).

Pán Ježíš hovořil o této Boží dobrotivé lásce v kázání na hoře: „Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují, abyste byli syny svého Otce, který je v nebesích; neboť on nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.“ (Matouš 5:44-45).

„A uviděl jsem veliký bílý trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho tváří zmizela země i nebe a jejich místo již více nebylo. A uviděl jsem mrtvé, velké i malé, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Byla otevřena i jiná kniha, to jest kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých skutků, zapsaných v těch knihách. A moře vydalo mrtvé, kteří v něm byli, i Smrt a Hádes vydali mrtvé, kteří v nich byli, a každý byl souzen podle svých skutků. A Smrt a Hádes byli uvrženi do ohnivého jezera. To je ta druhá smrt: ohnivé jezero. A kdo nebyl nalezen zapsán v knize života, byl uvržen do ohnivého jezera. “ (Zjevení 20:11-15).

C. Nepohnutelnost Boží vlády

Sijón byla v době vzniku tohoto žalmu svatá hora severně od Jeruzaléma. Nebyla důležitá kvůli své velikosti, nýbrž své lokaci, neboť se na ní nacházel Boží chrám, kde přebývala Hospodinova sláva.

Sijón se stal v Bibli symbolem Boží smluvní přítomnosti. Ve Starém zákoně nacházíme mnoho míst, jenž vypravují o Sijónu. Někdy se odkazuje na Jeruzalém jako město, jindy na chrámovou horu, ale i na Boží lid. V 9. Žalmu například čteme: „Opěvujte Hospodina, sídlícího na Sijónu, oznamujte mezi národy jeho činy!“ (Žalmy 9:12). V 78. potom: „Pohrdl stanem Josefovým, kmen Efrajimův si nevyvolil, nýbrž zvolil si kmen Judův, horu Sijón, kterou si zamiloval. Svou svatyni zbudoval jako něco vznešeného, jako zemi, kterou založil navěky. “ (Žalmy 78:67-69).

V knize Zjevení pak nacházíme naplnění našeho verše. Král králů zde stojí na hoře Sijón a spolu s ním i jeho svatí. Ve 14. kapitole čteme: „A uviděl jsem, hle, Beránek stál na hoře Sión a s ním sto čtyřicet čtyři tisíce těch, kdo mají na svých čelech napsáno jméno jeho i jméno jeho Otce.“ (Zjevení 14:1). Máme před sebou nebeskou realitou popsanou známými biblickými fyzickými obrazy.

3. Odvěké ustanovení Syna (verše 7 - 9)

A. Ustanovení Syna jako Krále (7. verš)

Pán ovšem Davidovi vzkázal po prokovi Nátanovi následující slova: „Hospodin ti oznamuje, že on postaví dům tobě. Až se naplní tvé dny a ulehneš se svými otci, dám po tobě povstat tvému potomku, který vyjde ze tvých beder a upevním jeho království. On postaví dům pro mé jméno a upevním jeho královský trůn navěky. Já budu jeho otcem a on bude mým synem. Když bude činit zlo, budu ho kárat lidskou holí a ranami lidských synů.“ (

2 Samuel 7:11-14

).

Nový zákon spojuje citaci našeho 7. verše s předchozím textem z 2. knihy Samuelovy. V listě Židům čteme v 1. kapitole: „Neboť kterému z andělů kdy řekl: ,Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil‘? A opět: ,Já mu budu otcem a on mi bude synem‘?“ (Židům 1:5).

V listě Římanům čteme v 1. kapitole: „a podle Ducha svatosti byl vzkříšením z mrtvých ustanoven za Syna Božího v moci, evangelium o Ježíši Kristu, našem Pánu.“ (Římanům 1:4). Spojme tato slova s jeho proklamací Židům v Pisidské Antiochii, ve Skutcích, ve 13. kapitole, kde je citován náš verš a výraz „já jsem tě dnes zplodil,“ je zde vykládán jako vzkříšení Pána Ježíše: „A my vám hlásáme radostnou zvěst, že to zaslíbení, které dostali naši otcové, splnil Bůh nám, jejich dětem, když vzkřísil z mrtvých Ježíše, jak je to i napsáno v druhém Žalmu: ,Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.‘“ (Skutky 13:32-33).

„Ježíš přistoupil a promluvil k nim: „Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi.“ (Matouš 28:18).

B. Dědictví Syna

Takovou výzvu nacházíme vůči králi Šalamounovi v 1. knize Královské, ve 3. kapitole, v době před dostavením Hospodinova chrámu, když se obětovalo na návrších proti Mojžíšovu zákonu a Šalamoun odcestoval do Gibeónu, aby tam také obětoval na oltáři tisíc zápalných obětí. Tam se mu v noci ve snu zjevil Hospodin a řekl: „Žádej, co ti mám dát.“ A my víme, že jej Šalamoun požádal o moudrost a Panovníkovi se to zalíbilo. Odpověděl mu: „ Protože jsi žádal o tuto věc a nežádal jsi pro sebe dlouhý život, nežádal jsi pro sebe bohatství ani jsi nežádal o smrt svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe porozumění, abys rozuměl právu, hle, učiním podle tvých slov: Ano, dám ti moudré a rozumné srdce, takže nebyl před tebou nikdo jako ty, ani po tobě nepovstane nikdo jako ty.“ (1 Královská 3:11-12).

Za prvé, můžeme vidět nadvládu nad nepřátelskými národy, jejich uznání Králova majestátu, ale i soud nad nimi.

Toto zaslíbení je v souladu s mnoha biblickými verši. V Žalmech se objevují zas a znovu ozvěny této skutečnosti. V 72. Žalmu například čteme: „Bude panovat od moře k moři, od řeky až do končin země. Skloní se před ním obyvatelé pouště a jeho nepřátelé budou lízat prach. Králové Taršíše i ostrovů budou přinášet dary, králové Šeby a Seby budou odvádět tribut. Budou se mu klanět všichni králové, všechny národy mu budou sloužit, neboť vysvobodí nuzného, když volá, chudého, který nemá pomocníka.“ (Žalmy 72:8-12). Pavel pak píše v listu Římanům: „Neboť je napsáno: ‚Jakože jsem živ, praví Pán, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vyzná Bohu chválu.‘“ (Řím. 14:11).

Za druhé, můžeme vidět i naplnění zaslíbení daného Abrahamovi: „V tobě budou požehnány všechny čeledi země.“ (Genesis 12:3 ).

Apoštol Pavel pak, ve svém dopise Galatským, tento text vyložil následovně: „Písmo předvídalo, že Bůh ospravedlní pohany na základě víry; dopředu oznámilo Abrahamovi: ,V tobě budou požehnány všechny národy.‘“ (Gal. 3:8 ).

Jsme to tedy i my, bratři a sestry, jenž věříme v Ježíše Krista, kteří jsou součástí (dědictví) od Otce vůči Synu. A podstatné pro nás, a co je skutečně nádherné, je toto: On sám si o nás požádal!

Vidíme tedy jak ochotu Otce, tak i Syna, a to je pro nás velmi povzbuzující! Můžete proto s jistotou vědět, že Otec chtěl dát a Syn si o nás požádal! A dal svůj život dobrovolně jako výkupné za naše hříšné životy!

A součástí dědictví je i celý svět. Pavel nám znovu vykládá fyzické zaslíbení země dané Abrahamovi v kontextu Nové smlouvy jako celého světa. V listě Římanům čteme v textu, který se zabývá ospravedlnění vírou, tato slova: „Zaslíbení, že bude dědicem světa, se Abrahamovi a jeho potomstvu nedostalo skrze Zákon, nýbrž skrze spravedlnost z víry.“ (Řím. 4:13).

A to nás přivádí k poslednímu bodu 3. kapitoly a 9. verši: K vládě Syna!

C. Vláda Syna

Hůl nebo žezlo (v hebrejštině „še-bét“), je symbolem královské moci a autority. V knize proroka Izaiáše nacházíme výstižné vysvětlení tohoto obrazu: „Hospodin zlomil hůl ničemů, žezlo vládců (pozn. „še-bét“), které se zuřivostí bilo národy ranami bez ustání, které panovalo v hněvu nad národy s bezmeznou tyranií.“ (Izaiáš 14:5-6). Zde Hospodin odkazuje na žezlo vládců jako na symbol jejich kruté vlády. V našem verši však ještě čteme o železné holi, což ukazuje navíc na mimořádnou sílu Synovy vlády.

Hůl se rovněž používá jako nástroj soudu nebo kázně. V Bibli je takto mnohokrát zobrazena. V Příslovích čteme o holi jako nástroji pro kázeň hlupáků (Přísloví 26:3), ale i vlastního syna (13:24; 22:15; 29:15). V knize Exodus je pak hůl symbolem pro trestání otroků (Exodus 21:20 ). A v našem textu pak vidíme hůl, která trestá národy a jejich vládce. Čteme zde, že budou rozbíjeny jako hliněné nádoby.

Za prvé, znamená to, že Syn bude soudit tento svět.

V těchto slovech vidíme primárně varování před budoucím soudem, kterému budou podrobeni všichni, kdo nesložili své zbraně a nevyznali jméno Pána Ježíše Krista.

V knize Zjevení spatřujeme v 19. kapitole obraz druhého příchodu Pána, který obsahuje soud nad žijícími vzbouřenými národy. A je zde citován i náš text: „Z jeho úst vychází veliký ostrý meč, aby jím bil národy; bude je pást železnou berlou. On bude šlapat lis vína planoucího hněvu Všemohoucího Boha. Na plášti a na svém boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů.“ (Zjevení 19:15-17). Ve 21. verši pak čteme znovu slova o meči, který vychází z úst Syna, aby bil národy, ale už je opit jejich krví. „Ostatní byli zabiti velikým mečem, který vyšel z úst toho, jenž seděl na koni. A všichni ptáci se nasytili jejich těly. “ (Zjevení 19:21).

V daných verších je obsažen jak soud nad generací, která se dožije Jeho příchodu, tak i pozdější poslední soud. Samozřejmě je mnoho dalších míst v Novém zákoně, které hovoří o Synovu mandátu vykonat soud tímto světem.

Za druhé, znamená to, že i my, jako spoludědicové, budeme soudit tento svět po boku našeho Pána.

Byť to není v našem textu zmíněno, je to zaslíbení, které nám dal náš Pán. V knize Zjevení, ve druhé kapitole, čteme Pánova slova zapsaná apoštolem Janem jednotlivým sborům. Sboru v Thyatirech řekl Ježíš na závěr slova, která opět citují náš 9. verš, avšak s ohledem na nás: „Kdo vítězí a zachovává moje skutky až do konce, tomu dám vládu nad národy; bude je pást železnou berlou a budou rozbíjeny jako hliněné nádobí, jak jsem to i já přijal od svého Otce.“ (Zjevení 2:26-28).

Pán zaslibuje, že kdo bude věrný až do konce, obdrží vládu nad národy – tak jako On v našem textu. To zahrnuje i představu soudu. Vzpomeňme na slova Apoštola Pavla Korintským, když je káral za to, že se soudí před nevěřícími: „Nevíte, že svatí budou soudit svět? A soudíte-li svět, nejste hodni soudit maličkosti? Nevíte, že budeme soudit anděly? Oč spíše záležitosti tohoto života!“ (1 Korintským 6:2-3).