Večeře Páně, 6.9.2020

"Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil ho, dal učedníkům a řekl: „Vezměte, jezte. Toto je mé tělo.“Pak vzal kalich, vzdal díky a dal jim ho se slovy: „Napijte se z něho všichni. Neboť toto je má krev [nové] smlouvy, která se vylévá za mnohé na odpuštění hříchů. Pravím vám, [že] od této chvíle již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce.“ A zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.“ (Mt. 26:29-30).

Bratři a sestry, 

v dnešním textu před slavením večeře Páně se zaměříme na tři podstatné pravdy s ohledem na čas, které ovlivňují to, kam má směřovat zrak naší víry.

Za prvé, díváme se do minulostí.

Večeře Páně totiž symbolizuje oběť Pána Ježíše Krista za naše hříchy. Připomínáme si, že za nás bylo rozlomeno jeho tělo a prolita jeho krev: „krev nové smlouvy,“ jak jsme četli.

Připomínáme si tedy, co se stalo jednou provždy a neopakovatelně v minulosti, a co ustanovilo novou smlouvu. V listu Židům čteme o nové smlouvě toto: „Protože toto je smlouva, kterou uzavřu s domem Izraele po oněch dnech, praví Pán: Dám jim své zákony do mysli a napíši jim je na srdce; a budu jim Bohem a oni mi budou lidem. A nikdo už nebude učit svého spoluobčana a nikdo svého bratra slovy: ,Poznej Pána‘, neboť mě budou znát všichni, od nejmenšího až do největšího z nich, protože se slituji nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy [a jejich nezákonnosti] již nikdy nevzpomenu.“ (Židům 8:10-12).

Podstatné pro nás je toto, bratři a sestry: „Protože se slituji nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy [a jejich nezákonnosti] již nikdy nevzpomenu.“

Večeře Páně nám tedy zpřítomňuje fakt, že nám bylo odpuštěno, a to díky Kristově dokonalé oběti. 

Za druhé, zakoušíme současnost.

Nejenže se díváme do minulosti na to, co se stalo, Boží slovo ale také říká, že nyní zvěstujeme smrt Páně, dokud On nepřijde.

V 1. listu Korintským čteme tato slova: „Neboť kdykoliv byste jedli tento chléb a pili [tento] kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde." 

Pokaždé, když spolu lámeme chléb a pijeme víno, a máme tak činit až do příchodu Pána, zvěstujeme evangelium, neboť veřejně deklarujeme, že máme podíl na Jeho oběti. 

Evangelium není pouze věcí vzdálené minulosti, ale něčeho, co právě v tuto chvíli zakoušíme, neboť spoléháme na Pána Ježíše Krista a máme spolu společenství jako tělo Kristovo.

Za třetí, díváme se do budoucnosti. 

Vyhlížíme příchod Pána, jak se píše v předchozím verši. A také velikou oslavu a hostinu, o které jsme četli v úvodním textu, ve 26. kapitole Matoušova evangelia. Připomeňme si ještě, co řekl náš Pán: „Pravím vám, [že] od této chvíle již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce.“

Pokaždé, když spolu lámeme chleba a pijeme víno, díváme se do minulosti (na dokonalou oběť našeho Pána), zakoušíme současnost (v podobě naší víry v Pána a společenstvím církve) a vyhlížíme budoucnost - na příchod Božího království v jeho dokonalosti. 

Předtím než vás pozvu na pódium, vás, kteří vyznáváte Pána Ježíše Krista, Boží Slovo nás ještě varuje, abychom nepřistupovali ke slavení večeře Páně nehodně. 

Apoštol Pavel napsal tato slova: „Kdo by tedy jedl ten chléb nebo pil kalich Páně nehodně, bude vinen proti tělu a krvi Páně. Ať člověk zkoumá sám sebe, a takto ať z toho chleba jí a z toho kalicha pije. Neboť kdo jí a pije [nehodně], jí a pije sobě odsouzení, neboť nerozsuzuje tělo[Páně]. Proto jsou mezi vámi mnozí slabí a neduživí a mnozí usínají. Kdybychom rozsuzovali sami sebe, nebyli bychom souzeni. “

Apoštol nás nechce ponořit do hluboké introspekce (morbidního zkoumání sebe sama), ale hovoří především o postoji našeho srdce k Pánu s nímž přistupujeme k památce. Je důležité, abychom rozsuzovali sami sebe, a takto přistupovali k večeři Páně - s vážností, neboť jde o evangelium. 

Chtěl bych se za nás proto ještě pomodlit a dát nám všem prostor k tomu, abychom vyznali Pánu cokoliv nás trápí ve svědomí, je-li něco takového, a mohli tak přistoupit s vážností a očištěným srdcem. Až se pomodlím, pozvu vás na pódium...