Večeře Páně 14.2.2021

Díkuvzdání

Milí bratři a sestry, před společným slavením večeře Páně, přečtu text z Matouše, z 26. kapitoly. Budu číst od 26. do 29. verše.

„Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: „Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.“ Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: „Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje smlouvu a prolévá se za mnohé na odpuštění hříchů. Pravím vám, že již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy budu s vámi pít kalich nový v království svého Otce.“ Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.“ (Matouš 26:26-29).

Milí svatí, každou neděli si připomínáme oběť našeho Pána za naše hříchy, a proto lámeme, podle Pánova příkazu, chléb, jenž reprezentuje Jeho tělo, a pijeme víno, které reprezentuje Jeho krev, jenž byla prolita za naše hříchy.

Text, který jsme právě četli, má řadu témat. Jedno z nich je téma díkuvzdání (nebo také vzdání díků – neplést si s Americkým svátkem).

Pán Ježíš, předtím než rozlomil chléb, tak mu požehnal, a dále, než svým učedníkům podal kalich, vzdal Bohu díky.

Zde je použito řecké slova „eucharistó“, které znamená „vzdát díky“, a jenž ranná církev používala právě, když se odkazovala na večeři Páně.

Je třeba zdůraznit, že Pán Ježíš nikdy neopomenul vzdát Bohu díky, když šlo právě o dar jídla.

Například, ve 14. kapitole, čteme o nasycení pěti tisíců. A v 19. verši se pak píše:

„Poručil, aby se zástupy rozsadily po trávě. Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, vzdal díky, lámal chleby a dával učedníkům a učedníci zástupům.“ (Mt. 14:19).

Pán vzdává díky, a teprve poté, láme chleba… zrovna jako v našem textu!

Co je ale tím díkuvzdáním? Díkuvzdání je praktickým projevem vděčnosti Bohu za to, že nás zaopatřuje – že se o nás stará!

A kromě jídla a dalších věcí, a co je nejdůležitější, Hospodin zaopatřil Božího Beránka.

Což nás přivádí zpět do horní místnosti, k poslední večeři, kde vidíme Pána vzdávat díky, lámat chléb a podávat učedníkům kalich.

Večeře Páně jako celek, je praktickým projevem vděku.

Vzdáváme Bohu díky za to, že dal svého Syna, aby byl smírčí obětí za naše hříchy.

Je radostným připomenutím si toho, že je již dokonáno (zaplaceno) – a že o nás platí tato slova žalmisty: „Blahoslavený je ten, z něhož je sňato přestoupení a jehož hřích je přikryt.“ (Ž 32:1, ČSP).

Ano, je naším díkuvzdáním a blahořečením Bohu za to, že jsme v Kristu Ježíši byli přijati do Boží rodiny, a nyní můžeme s radostí očekávat Pánův příchod!

Předtím než vás pozvu na pódium, vás, kteří vyznáváte Pána Ježíše Krista, tak se ještě pomodlím – a vy můžete mezitím Pánu předat cokoliv vás trápí, abychom přicházeli k Pánovu stolu s vážností a čistým svědomím.

Pojďme se ztišit k modlitbě...