Večeře Páně 7.3.2021

Rozjímání o Božích činech...

Milí svatí, předtím než vás pozvu, abychom společně slavili večeři Páně, přečtu text ze 77. Žalmu. Budu číst od 13. do 16 verše.

„Rozjímám o všech tvých činech a přemítám o tvých skutcích. Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako Bůh náš ? Ty jsi Bůh, jenž činí divy! Svoji moc jsi dal národům poznat. Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží, syny Jákobovy, Josefovy.“ (Ž 77:13-16).

Když společně slavíme večeři Páně, naplňujeme slova tohoto textu: Neboť si připomínáme, co pro nás Bůh vykonal.

Pán Ježíš, tu noc, kdy byl zrazován, dvakrát zopakoval frázi: „to čiňte na mou památku.“

Když tedy lámeme chleba a pijeme víno, připomínáme si, že za nás byla prolita Kristova krev a zlomeno Jeho tělo.

Připomínáním si zpřítomňujeme danou událost v našich srdcích a vede nás to k další věci: K rozjímání o Bohu a jeho slavné milosti.

Když Jozue vedl Izrael do země zaslíbené, přecházeli přes řeku Jordán, kde podobně, jako u rudého Moře, ustoupily vody a Boží lid mohl projít.

Avšak Hospodin přikázal, aby si každý zástupce 12. kmenů Izraele vzal z Jordánu kámen jako připomínku Hospodinových mocných činů. Jak čteme dále: „To bude mezi vámi na znamení. Až se v budoucnu budou vaši synové vyptávat: ‚Čím jsou pro vás tyto kameny?‘, odpovíte jim: ‚Vody Jordánu se rozestoupily před schránou Hospodinovy smlouvy; když procházela Jordánem, vody Jordánu se rozestoupily.‘ Tyto kameny budou Izraelcům pamětným znamením navěky.“ (Joz. 4:6-7).

Tyto kameny byly vnějším znamením pro Boží lid a budoucí generace; byly svědectvím o tom, co vykonal Bůh pro svůj lid.

Bylo to něco, co vedlo Izrael k přemýšlení (a rozjímání) o tom, jakým způsobem je Hospodin vysvobodil ze zajetí v Egyptě.

Večeře Páně má v tomto smyslu podobný účel: Má nás vést k přemýšlení o našem Bohu a Zachránci, Pánu Ježíši Kristu.

A co je důsledkem rozjímání o Bohu, milí svatí? V žalmu, který jsme četli, nacházíme odpověď v těchto slovech: „Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako Bůh náš?“ Je to uctívání, projev vděku (díkuvzdání), úžas nad tím, jaký je náš Bůh, jenž nás vykoupil svou mocnou paží.

Předtím než vás pozvu na pódium, vás, kteří vyznáváte Pána Ježíše Krista, tak se ještě pomodlím – a vy můžete mezitím Pánu předat cokoliv vás trápí, abychom přicházeli k Pánovu stolu s vážností a čistým svědomím.

Pojďme se ztišit k modlitbě...