Večeře Páně 4.4.2021

Večeře Páně - základní pozorování

Bratři a sestry, před společným slavením Večeře Páně, přečtu známý text z 1. listu Korintským, z 11 kapitoly. Budu číst od 17. do 34. verše.

„Když už vás napomínám, nemohu také pochválit, že se shromažďujete spíše ke škodě než k prospěchu. Předně slyším, že jsou mezi vámi roztržky, když se v církvi shromažďujete, a jsem nakloněn tomu věřit. Neboť musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo z vás se osvědčí. Když vy se však shromažďujete, není to už společenství večeře Páně: každý se dá hned do své večeře, a jeden má hlad, druhý se opije. Což nemáte své domácnosti, kde byste jedli a pili? Či snad pohrdáte církví Boží a chcete zahanbit ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím! Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a řekl: „ Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“ Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde. Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně. Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije. Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení. Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají. Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni. Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem. A tak, bratří moji, když se shromažďujete k společnému stolu, čekejte jeden na druhého. Kdo má hlad, ať se nají doma, abyste se neshromažďovali k odsouzení. Ostatní věci zařídím, až přijdu.“ (1 Kor. 11:17-34, EP)

Je dobré si čas od času připomenout, milí svatí, co je (a co není) Večeře Páně a proč společně lámeme chléb a pijeme víno.

Z předchozího textu můžeme proto odvodit několik základních pozorování.

Za prvé, Večeře Páně je památkou.

To je zjevné ze slov našeho Pána, neboť říká dvakrát: „To čiňte na mou památku!“

Jde tedy o připomínku toho, co za nás Pán vykonal na kříži, kde bylo jeho tělo (reprezentované chlebem) rozlomeno a jeho krev (reprezentovaná vínem), rozlita.

Večeře Páně není další obětí, není nekrvavou obětí – to bylo v rozporu s Písmem, které hovoří o jediné (a v důsledku i neopakovatelné) oběti; autor listu Židům nám říká: „Neboť jedinou obětí učinil navždy dokonalými ty, kteří jsou posvěcováni.“ (Židům 10:14, ČSP).

Když Pán říká: „Toto jest mé tělo“ a obdobně když hovoří o kalichu, musíme pamatovat, že mluví obrazně. Nejde v žádném případě o jakýkoliv důkaz pro nebiblickou doktrínu o transsubstanciaci.

Transsubstanciace (přepodstatnění) je doktrína Římskokatolické církve, která učí, že během mše (při Svatém přijímání) jsou prvky Eucharistie (chléb a víno) transformovány do skutečné těla a krve Pána Ježíše Krista, a již nejde o chléb a víno, přestože původní vzhled zůstal zachován.

Nic takového ovšem Bible nikde neučí!

Za druhé, slavení večeře Páně, je přikázáním.

To je zcela zjevné z imperativního způsobu slov: „Toto čiňte na mou památku!“

Nemáme sice řečeno, jak často, avšak z Nového zákona víme, že učedníci spolu pravidelně lámali chléb a pili víno.

Například: Ve skutcích, ve 2. kapitole, čteme: „Vytrvale zůstávali v učení apoštolů a ve společenství, v lámání chleba a modlitbách.“ (Sk. 2:42, ČSP).

A z toho všeho ještě přirozeně vyplývá, že slavit Večeři Páně mohou jen křesťané. Jen učedníci; znovuzrození věřící v Ježíše Krista.

Za třetí, slavení večeře Páně je zvěstováním evangelia.

To vyplývá z těchto slov: „Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.“

Byť se během večeře Páně hovoří o evangeliu, zde je na mysli to, že svou účastí zvěstujeme Krista neverbálním způsobem.

Tím, že přijímáme chléb a pijeme víno, ukazujeme, že máme podíl na Kristově oběti.

Za čtvrté, večeře Páně nám ukazuje na důležitost víry.

V textu jsme dále četli varování: „Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení.“

Znovu si připomeňme, že zde nejde o rozpoznání, že chléb se zázrakem stal tělem a víno krví. Kdepak!

Tento verš nám ovšem ukazuje na nutnou přítomnost víry. Vážnost večeře Páně není schovaná v jejich elementech samotných (chlebu a vínu), ale v tom, s jakou vírou k ní přistupujeme.

Apoštol Pavel nás varuje a říká: „Nechť každý sám sebe zkoumá.“

Věříme-li v Krista, věříme-li, že za nás zaplatil svou krví, je pro nás večeře Páně duchovní potravou, neboť zpřítomňuje Kristovu oběť v našich srdcích.

Slavíme jí vírou! Ostatně – tak to činil i Mojžíš, když slavil Hod Beránka. V listě židům čteme: „Vírou slavil Hod beránka a pokropení krví, aby se Zhoubce nedotkl jejich prvorozených.“ (Žid. 11:28, ČSP).

A proto k ní (Večeři Páně) musíme přistupovat s vírou a vážností.

Za páté (poslední bod), Večeře Páně nám ukazuje na důležitost shromáždění církve.

To je patrné z úvodu, kde apoštol hovoří o shromáždění církve. Nelze proto slavit Večeři Páně „vzdáleně“ (online).

Jeden chléb a jeden kalich vína nám ukazuje na to, že všichni máme rovnocenný podíl na jedné oběti. Není tedy mnoho chlebů a mnoho vín; šlo by o narušení jednoty, pokud by každý jedl to své a pil to své vzdáleně „online“!

„Což není kalich požehnání, který žehnáme, společenstvím krve Kristovy? A což není chléb, který lámeme, společenstvím těla Kristova? Protože je jeden chléb, jsme jedno tělo, ač jsme mnozí, neboť všichni jsme toho jednoho chleba účastni.“ (1 Kor. 10:16-17, ČSP). Píše Pavel v 10. kapitole.

Chléb i církev – obojí je nazváno tělem Kristovým. O to více je zde kladen důraz na jednotu církve a Večeře Páně je jejím vrcholným zobrazením.

A proto je také naprosto nemyslitelné, aby docházelo k tomu, co se dělo v Korintu. Pakliže nerozlišujeme, že je náš bratr také součástí těla Kristova, a jednáme vůči němu s neláskou, dopouštíme se podobného hříchu (nerozpoznáváme tělo Kristovo) a přivoláváme na sebe soudy.

Musíme tedy, jak už bylo řečeno, zkoumat sami sebe a přicházet k Pánovu stolu s vírou a čistým svědomím.

------

Předtím než vás pozvu na pódium, vás, kteří vyznáváte Pána Ježíše Krista, tak se ještě pomodlím – a vy můžete mezitím Pánu předat cokoliv vás trápí, abychom přicházeli k Pánovu stolu s vírou, vážností a čistým svědomím.

Pojďme se ztišit k modlitbě...