Společenství těla Kristova - večeře Páně 13.2.22

Společenství těla Kristova - večeře

“Což není kalich požehnání, který žehnáme, společenstvím krve Kristovy? A což není chléb, který lámeme, společenstvím těla Kristova? Protože je jeden chléb, jsme jedno tělo, ač jsme mnozí, neboť všichni jsme toho jednoho chleba účastni.” (1 Kor. 10:16-17).

Bratři a sestry, když se scházíme a společně lámeme chleba a pijeme víno, připomínáme si tím evangelium. Připomínáme si, že Pánovo tělo bylo zlomeno a jeho krev prolita za odpuštění našich hříchů.

Krátký text, jenž jsme právě četli, je součástí většího celku učení o masu obětovanému modlám. Tímto se dnes zabývat nebudeme, avšak jen si zlehka připomeneme důležitou pravdu, kterou zde apoštol vypichuje.

A totiž, že tak jako je chléb symbolem Kristova těla, je i symbolem církve. A proto Pavel píše: „Protože je jeden chléb, jsme jedno tělo, ač jsme mnozí, neboť všichni jsme toho jednoho chleba účastni.“

Všichni jsme jednoho těla účastni! Není to krásné? Zde je vidět, jak krásně oběť Pána úzce souvisí s večeří Páně. Připomíná nám jako jednotlivcům, že za nás bylo zaplaceno a tuto milost jsme přijali vírou. A říká nám, že jsme součástí většího celku - církve, Kristova těla, za kterou Pán zaplatil svou vlastní krví.

Ve skutcích čteme: „Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás Duch Svatý ustanovil za strážce, abyste pásli Boží církev, kterou si získal vlastní krví.“ (Sk. 20:28). Byli jsme vykoupeni drahou krví Božího beránka, byli jsme vykoupeni jako jednotlivci, ale také jako součást většího celku - Boží církve, Kristovy nevěsty!

Na to nesmíme zapomenout, neboť nás to učí také se vzájemně milovat. Kdybychom totiž hřešili proti sobě, podobně jako Korintští, hřešili bychom proti Kristovu tělu – a nakonec proti Kristu.

Apoštol Jan napsal ve svém listu: 1 John 4:7–11 (ČSP): Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, se z Boha narodil a Boha zná. 8 Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. 9 V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh na svět poslal svého Syna, toho jediného, abychom skrze něho měli život. 10 V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. 11 Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, i my se máme navzájem milovat.