Kázání 4: Zavržený kámen - Mt 21,33-46 a Ž 118,19-26

Úvod:

R.C.: Jsme za polovinou letošního pokračování projektu 40 dní s Biblí. Tento rok zkoumáme souvislosti Krista a Kristovců v Žalmech. Postupně čteme Matoušovo evangelium a první knihu žalmů (Ž 1-40).

-Doufám, že Vás postupné čtení celého Matoušova evangelia od začátku až dokonce, podle rozpisu čtení oslovuje.

-Mě se nyní při tomto čtení lépe skládají Matoušovy důrazy, které ukazují na to, jak vrcholí příběh Izraele v Ježíši jako Izraelském Mesiáši.

?Jak se Vám evangelium spojuje s žalmy?

-Minulou nedělipřišla na pořad kázání z Mt kapitola 21. -kde Ježíš vjíždí jako Davidovský král, Mesiáš do Jeruzalému na oslátku. Navazujeme takna oddíl z minulé neděle.

-D. Beňa: Ježíš přichází do Jeruzaléma jako král. Naplňují se v němdávná zaslíbení o obnově jeruzalémského království i chrámu. Pod jeho vládou dochází svého cíle i dílo stvoření. Děje se tak ovšemjeho, Ježíšovým způsobem.

-Matouš má jasný záměr, s kterým vypráví celé své evangelium.

Oslovuje především Židy, ale chce sdělit jasnou zprávu, že Ježíš je tím dlouho očekávaným židovským Mesiášem– jak mi říkáme Kristem.

Také ukazuje, že se stal Mesiášem zcela jiným způsobem, než jak si to jeho současníci představovali.

Jde o vyvrcholení příběhu Izraele a způsob, jak se Bůh rozhodl, že napraví stav lidstva a země a celého stvoření.

Podobenství a souvislosti

D. Beňa: Příběh o zlých vinařích ukazuje, jaké důsledky má vzpoura proti Bohu. Odvržený Ježíš je přece jen „úhelným kamenem“ Boží stavby: právoplatným dědicem lidu, ale také soudem nad vzpurnými.

Synoptikové vyprávějí podobenství na místě, kdy se po triumfálním příchodu do Jeruzaléma zostřuje spor o Ježíšovu identitu (21,23-27).

R.C.: Hlavní myšlenkou podobenství je tu zavržení vůdců lidu a vyvolení, povolání, kajících, kteří vědí o své potřebě Boha a spásy a jsou ochotni se pokořit a činit pokání – tedy změnit smýšlení, změnit se v životě tak, jak jim Bůh nyní v Ježíši ukazuje.

D. Beňa: nejde o zavržení Izraele jako takového. Ježíš používá sz obraz Izraele coby Hospodinovy vinice (Iz 5,1-7; Jr 2,21; 12,10; Ž 80,9nn) a líčí sz dějiny jako pokus elit, oloupit Boha o lid a jeho službu (v34.38.41.43): Vůdcové si lid přivlastnili (23,1nn; Ez 34), a proroky, připomínající Boží práva, zabíjeli; v Ježíši pak odvrhli samotného dědice (v45n; srov. Žd 13,12n; Ga 3,13).

Smyslem citátu (o úhelném kameni) – jehož obrazy vybočují ze zápletky podobenství - je doložit, že vůdcové odmítnutím proroků a Ježíše hřeší proti Bohu: Odhozený, očividně nevhodný kámen (neortodoxní venkovan Ježíš,brzy ukřižovaný) se překvapivě stává klíčovým prvkem, „kamenem úhelným“ – buď orientujícím kamenem v základech stavby, anebo svorníkem, který uzavírá klenbu a nese její tlak.

Narážka na Da 2 – kde se jedná o obnovu izraelského království, jež jak kámen rozdrtí pohanské říše a zaplní celý svět - podtrhuje důsledky zlovolného jednání vůdců: zavržení Ježíše vede leda k vlastnímu zavržení; své dílo Bůh dál povede s ochotnými (v40 „Když nyní přijde pán vinice, co udělá těm vinařům?“.43 „Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.“). ?Já a kazatel?

Žalm 118 a Mt 21

D. Beňa: Žalm 118: Jde nejspíše o liturgii pro národní oslavu vítězství či vysvobození. Vykladači mluví o oslavě Davidových vítězství, o připomínce exodu asi pro svátek stánků (v27), či o slavnostech zasvěcení poexilního chrámu.

Žalm je zarámován refrénem (v1.28). Různé refrény se opakují i uvnitř žalmu (v2-4; v8-9; v10-12; v15-16; v14b.21b): jako by byl určen ke společnému „skandování“ (srov. Mt 21,9.15).

Ž 118 je součástí tzv. „egyptského hallelu“, sekvence žalmů 113-118.

Hallel se užíval při svátcích pesachu, týdnů, stánků či novoluní; při slavnosti pesachu se před sederovou hostinou zpívaly Ž 113 a 114, po hostině pak Ž 115 až 118 (srov. Mt 26,30 „Potom zazpívali chvalozpěv a vyšli na Olivovou horu.“).

Kapitola o Ježíšově příjezdu do Jeruzaléma, podobenství nevyjímaje, se tak nese v duchu národní slavnosti, bohoslužby na oslavu připomínané či právě prožité spásy.

Kázání uzavírá zvěst „květné neděle“: Král Ježíš přichází i k soudu. Bůh v něm – a na jeho vlastním příkladu - staví na hlavu očekávání (své)mocných a do svých služeb překvapivě povolává dosud vyloučené, nevhodné.

R.C.: Je tu opět dvojí Boží reakce na situaci – požehnání a prokletí – požehnání, záchrana pro kající a prokletí – soud nekajícím a nepřátelům!

Co si vybereme?

R.C.: Ježíšovým přirovnáním o zavrženém kameni se dostáváme k tématu volby a výběru v našem životě. Vůdci Izraele si špatně vybrali. Odvrhli toho nejdůležitějšího a samolibě trvali na svém.

V životě si stále musíme vybírat. Je to proto, že máme jen omezené prostředky, čas, energii i kapacitu.

Proto si musíme vybírat, volit, co přijmout, co zavrhnout.

Krásně to zobrazují naše ruce. Nemůžeme v nich držet všechno, co bychom chtěli.

Nemůžu v rukou najednou držet paličky na hraní na bicí a propisku, kterou si píšu poznámky při přípravě kázání, nebo vařečku, či nůž používaný při vaření.

Když v rukou držím mobil nebo píšu na počítači, těžko se budu ohánět s hráběmi na zahradě, nebo smetákem při úklidu doma.

Tak podobně je to i s činnostmi, které bychom chtěli dělat, ale i se zaměřením našeho života a s napřením našich sil a naší energie.

Někdy se přistihnu, že držím v ruce něco z toho, co jsem ještě nepoložil z předešlé činnosti a už bych se chtěl pouštět do další. Musím položit, uklidit nebo tak, něco, abych do rukou mohl vzít něco jiného a udělat s tím, co je potřeba. (Př: papír s poznámkami, který nevím kam zařadit, a rychlovarná konvice na vodu).

O co důležitější je tato volba v našem směřování života natož volba věčného života.

Někdy se rozhodneme špatně a musíme to pak napravovat, pokud to jde. Někdy to ani nejde.

Jsou ale volby, které minout je absolutní katastrofa. To se stalo vůdcům Izraele , když odvrhli Ježíše jako Mesiáše, i když ho takto rozpoznali.

Ale víme, že mnozí další Ježíše jako Mesiáše přijali. Paradoxně to nebyli ti favoriti, byly to často ti zavržení, jako tento kámen, který se stal kamenem úhelným, hlavním, který vše drží pohromadě.

D. Beňa: Kristus se stává záchranou pro ty, kdo mají prázdné ruce, diáře a v životě se dezorientovaně motají. Pro ty, kdo v Kristu zahlédnou tak veliký potenciál, že zavrhnou mnohé, aby jej mohli přijmout. Pro ty, kdo mají otevřené oči a vrací se k otázkám, které si pokládali jako děti.

Tak je toto podobenství výzvou, pro každého, kdo takto Ježíše ještě nerozpoznal nebo rozpoznal a nepřijal. Je to výzva přivítat Ježíše do svého života jako Krále a Zachránce, jako Mesiáše. Pak je čas na oslavu, na oslavu vysvobození a záchrany – jako v Ž 118.

Někteří lidé jsou paralyzováni, když si musí vybírat. Jiní jsou schopní vybírat si všechno tzv. „pro strýčka Příhodu“, protože by se jim to mohlo hodit. Tak si plní, sklepy, garáže, sklady a v jiném smyslu, diáře, srdce a hlavy mnohým nepotřebným.

Úhelný kámen

Když slyšíme Ježíšovu výzvu, musíme se rozhodnout a to často znamená všechno vyprázdnit, aby by prostor pro život s Bohem a pro Boží vůli uplatňovanou novým způsobem života. Mnozí jsme to tak prožili. O tom, jak jsem musel přehodnotit svůj život, o místu hudby v něm atd., jsem Vám už jistě vyprávěl.

D. Beňa: Kámen - Kristus se stává prostředkem soudu i záchrany. Je soudem pro ty, kdo jej vyhodnotí jako nadbytečný a nepotřebný. Pro elity, které mají tak plné ruce, nabité diáře a bohatý život, že představa přijímat něco nového jim absolutně nedává smysl. Pro ty, kteří už si nekladou otázky a přestali hledat. Stavbu života považují za vybudovanou a nový stavební materiál neshání. Ti musí odmítnout.

R.C.: I když jsme si tuto nejdůležitější volbu v životě rozhodli a přijali Ježíše jako svého Spasitele a Pána, zdá se, ale, že si umíme zdatně diáře i ruce naplnit mnoha aktivitami a prací i v církvi „pro Boží království“ .

Na tom pak lehce založíme svou identitu a prestiž a nechceme se toho vzdát! Pak se opět s těmi Božími věcmi, záměry a úmysly míjíme. - to se stalo farizeům, kněžím a zákoníkům.

Zkušenost po 5-ti letech víry s duchovní krizí – chtěl jsem od Krista odejít, ale On ke mně mluvil ve smyslu: „Dobře, já uskutečním to co chci i bez tebe. Máš svobodu odejít.“ Uvědomil jsem si, že chci být součástí Božího jednání a nechci být bez něho.

Stále si určitým způsobem znovu vybíráme Krista. Život přináší nové situace, nové výzvy. Musíme reagovat, musíme si vybírat. Můžeme se ocitnout mimo Krista, zavrhnout tento úhelný kámen. Dobrá zpráva je, že je zatím možné se vrátit, ale neodkládejme to. Jakmile si to uvědomíme, hned to napravme!

Mám tendenci toho ve svých rukou (diářích, aktivitách) držet moc. Těžko některé věci pouštím, ale musím. I mé stárnutí mě toto učí a je to dobře. Pomáhá mi to držet se toho podstatného. Neříkám, že to vždy umím rozpoznat, ale musím se o to snažit.

Je to varování, že jako kazatel, člen staršovstva, dlouholetý člen církve, služebník, mohu minout hlavní cíl, když dám něco před Krista ve svém životě.

Když dáme Krista na první místo, do středu našich životů, vše ostatní se kolem něho krásně uspořádá. Najde si to své pravé místo. Je v tom i kus záměrné práce. Jde tu i o soulad s Boží vůlí.

Kéž si vždy volíme úhelný kámen! Amen

D. Staněk: Otázky: Máte osobní zkušenost s tím, že jste Kámen - Krista chtěli zavrhnout, nebo dokonce na nějakou dobu zavrhli?Co vás k tomu vedlo?

Kdyby se vás někdo zeptal: „Proč bych měl věřit v toho vašeho Ježíše?“, co odpovíte?

Jak texty propojují témata misie a chvály?V čem se chvála, věčnost a oslava Boha může prakticky stát prostředkem misie?

Požehnání:„A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků! Amen.“ (1 Pt 5,10-11)